Spořilovský kalich
AKTUALITY SPOŘILOVSKÉHO SBORU ČCE
Spořilovský kalich
Číslo 3 ročník IV DUBEN 2001
Milí čtenáři,
před Velikonocemi jsme dočetli na biblických hodinách knihu Kazatel. Takto se uzavírá: "Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé."
Zároveň se v Bělehradě začíná připravovat soudní proces s jugoslávským prezidentem Slobodanem Miloševičem. Dlouho unikal jak domácímu tak světovému rameni spravedlnosti. Co já mohu povědět?
A přece: Mám za nad míru důležité, aby lidé jemu podobní byli postižitelní. Aby i oni byli alespoň ´lidsky´ spravedlivě posouzeni. Řekl bych, že v tom je naděje přemnohých ... .V tom je naděje nás všech.
Po vlivem knihy Kazatel poznamenám, že právě Velikonoce jsou časem soudu. Připomínáme si, jak byl souzen a křivě odsouzen Syn člověka, Boží Syn, Ježíš Kristus.
V něm bylo všechno postaveno před soud. Velikonoční drama kříže ukázalo a dodnes ukazuje, že nic v posledku nejde utajit, ututlat, nic do nekonečna odložit a zmařit. Ne! Rozhodně ne!
Právě Ježíšův konec, plně nespravedlivý a strašný, ale také jeho nový začátek v moci a pravdě, dokládá výsostně to, co vypovídá závěr knihy Kazatel. Třeba podobně jako Kazatel budeme všechno pokládat za pomíjivé, zmařené a prchavé. Však je tomu tak. A pak možná s váhavostí budeme mít za to, že my sami snad nikdy nevybředneme z jakési rozmazanosti a nepotřebnosti. Zase řeknu: Ne a ne!
Ano, všechno se jeví jako pomíjivé zde na zemi, kolem nás, mezi námi i v nás. Pak však jeho soud, a tedy náprava ve spravedlnosti a pravdě, zůstává jediným pevným záchytným bodem, který neklame a nekamufluje.
V tom je úzkost zle činících, v tom je starost rozkolísaných. Ale v tom je také radost nad radost pro ty, kteří se na něho upínají a k němu vzhlížejí. On rozsoudí veškeré naše dílo, vše, co je skryto, ať dobré i zlé. Jemu samému sláva i čest.
Váš Tomáš
ZPRÁVY ZE SCHŮZE STARŠOVSTVA
konané 8.3. a 5.4. 2oo1
Staršovstvo se na svých řádných schůzích zabývalo nejrůznějšími praktickými otázkami života našeho sboru. Zde vám předkládáme to nejdůležitější:
- na neděli 8.4. oznamuje Synodní rada vizitační návštěvu
- proběhla příprava Výročního sborového shromáždění
- z náhradníků povoláni za řádné členy staršovstva: Jiřina Turnská a Samuel Burian
- zkouška konfirmandů před staršovstvem bude 10.5. 2oo1
- sbírka na Hlavní dar lásky se uskuteční na Velikonoční neděli
Sborová návštěva Holandska
..se uskuteční 27.4. - 1.5.2001. Letos se nám podařilo získat 14 účastníků. Máme radost, že kontakty s partnetským sborem v Rijswijku přestávají být záležitostí stále stejného okruhu lidí.
Na zážitky z této návštěvy se můžete těšit v příštím čísle časopisu.
J. FIKEJSOVÁ
MLÁDEŽ
společný víkend na horách
Na přelomu března a dubna mládež strávila víkend ve Smržovce v Jizerských horách. Z plného počtu nás ale zůstalo jen 6, neboť zbylí členové byli zaneprázdněni jinými činnostmi.
Na cestu z Prahy jsme využili služeb ČSAD a z Liberce jsme pokračovali vlakem. Zde na severu ještě ležely poslední zbytky sněhu.
První noc jsme se strávili u nehazardních společenských her, při nichž jsme se ostatně příjemně pobavili.
Na sobotu jsme si naplánovali výlet do blízkého okolí, který se také uskutečnil. V příjemném počasí jsme si to vyšlápli na Bramberk, což je nedaleká rozhledna u níž se nachází i restaurace. Na cestě a ve stinných místech se ještě nacházel tvrdý sníh, který
nám stále znepříjemňoval cestu. Pokračovali jsme dále přes údolí na protější, o pár metrů vyšší kopec. Na vrcholu jsme potkali naší nejstarší železnou rozhlednu Slovanka. Původní plán byl, že se naobědváme právě zde v hospodě, ale bohužel se tu žádná pro
pro kolemjdoucí nenacházela.
I přes polední opar byl ale z rozhledny nádherný výhled na okolní kopcovitou krajinu. Když jsme se dostatečně pokochali, sestoupili jsme dolů a pokračovali až do Josefova Dolu. Sestupy jsme zvládali poměrně rychle, protože se na cestě stále vyskytoval
kluzký ušlapaný sníh. Ve městě jsme doplnili zásoby energie obědem. Zpět jsme se dostali zdejší železnicí.
Večer jsme opakovali program předešlé noci. Nedělní plán už byl ale jiný. Nasedli jsme na ranní vlak, který nás dopravil do Jablonce n. Nisou, kde jsme poctili svou návštěvou zdejší evangelický sbor. Po zajímavých bohoslužbách Tomáše Matějovského jsme opět
zamířili na nádraží, ze kterého nám jel vlak zpět.
Po obědě jsme si sbalili všech svých pět švestek a vydali se směrem na nejbližší nádraží. Vláček nás odvezl až na Hlavní nádraží, z něhož část pokračovala ke sv. Martinu ve zdi a zbytek přímo domů.
OLDA FIKEJS
LIST Z RIJSWIJKU
národní diakonický den
8. listopadu 2000 se v budově RAI v Amsterdamu konal Národní diakonický den. Z Rijswijku se přihlásilo sedm diakonů (členů sboru, kteří se věnují sociálním otázkám) a spolu s dalšími 1250 diakony z celé země prožili v Amsterdamu hezký a zajímavý den.
Téma se skládalo ze tří částí: pracující děti, poctivý obchod (tj. spravedlivé rozdělení zisku z prodeje) a životní prostředí. To vše bylo shrnuto v názvu "...a svět se nadechuje". Tyto tři části souvisí s ekonomickým způsobem života v chudých zemích: kvů
li nízkým mzdám jsou děti nuceny podílet se na živení rodiny, dělníci dostávají jen nepatrnou část z ceny, kterou za produkt platíme (nečestný obchod) a výroba probíhá mnohdy neekologickým způsobem. Nadace Solidaridad se věnuje této problematice a prezento
vala několik projektů, kterým se věnuje.
O této problematice hovořil ministr životního prostředí Jan Pronk a Nico Roozenová ze Solidaridadu pod vedením Violet Falkenburgové. Pronk označil za pokrytecké dělat rozdíly mezi politickými a ekonomickými uprchlíky, protože západ přistupuje k těmto uprch
líkům s tím, že hledají záchranu jinde pouze z ekonomických důvodů.
Vedle liturgického programu zde vystupovala kabaretní skupina "Odvoz odpadků." Tři herci, oblečení jako metaři, předvedli vtipný a ostrý pohled na pomoc rozvojovým zemím.
Po obědě předložily tři sbory své zkušenosti v této oblasti, na diskusi se podílelo také publikum. Sdílení podobných zkušeností je vždy velice cenné, protože se jedná právě o praktické věci: co a jak se organizuje a jak na to sbor reaguje?
Co si účastníci takového diakonického dne odnesli? V každém případě velké množství "vitaminu D," neboť jsme byli spolu s tolika Diakony. V souvislosti s tímto tématem bych vám rád řekl: obchody se zbožím z třetího světa v našich sborech přinášejí lepší budoucnost pro lidi, kteří to potřebují. Když můžeme utrácet za drahé značkové zboží, proč bychom si nemohli něco koupit v těchto obchodech?
Arjan Bulthuis
FILM
Kytice (převzato z Bratrstva 1/2001)
Shodou okolností jsem se nedávno seznámil s dílem Karla Jaromíra Erbena, proslulého básníka 19. století. Jistěže jsem znal jeha jméno a pověst. Nechodil jsem ale do české zakladní nebo střední školy a tudíž jsem nikdy nečetl nějakou jeho baladu. Pak mi zavolal přítel z Amsterdamu, který je dirigentem. Na podzim měl hrát se svým orchestrem skladbu Antonína Dvořáka, komponovanou na základě jedné Erbenovy balady. Zeptal se mně, jestli bych tu baladu mohl přeložit do holandštiny, že to potřebují do programu koncertu. Poslal text nadepsaný “Polednice”, báseň o čarodějnici, která vezme život dítěte. To vůbec nebyla lehká práce, ale velmi mne oslovila atmosféra a nálada balady. Kdybych to měl shrnout, řekl bych to asi takto: Do našeha života vstoupí trápení, smrt a smutek velmi nečekaně, ale my jsme často strůjcem toho zla.
O několik týdnů později jsem šel do kina na nový český film Kytice. Netušil jsem, že je to film natočený podle Erbenových balad, prostě jsem jenom slyšel, že je to dobrý a zajímavý film. V kině jsem ale rychle zjistil, že Erbenovo dílo je východiskem. Pokud se ve filmu mluví, jsou to jen citáty z básní. Film čítá šest příběhů. V tu chvíli jsem byl zvědav, jak film znázorní Polednici. V tomto krátkém příběhu se vlastně objevuje totéž, co v ostatních pěti oddílech. Dítě rozzlobí matku, která na peci připravuje oběd. Nechce se spokojit s hračkami, otravuje matku natolik, že ona se už neovládne. Otevře okno a ze zoufalství křičí, aby si pro děcko přišla Polednice. Ta věru jde kolem a vtrhne do kuchyně (skvělá role B. Polívky), matka dělá co může, ale už nemůže dítě zachránit.
Myslím, že film velmi dobře zachycuje tón v Erbenových baladách, že život má rysy absurdity, které nemůžeme ovládat rozumem, či technikou. V nás a kolem nás něco žije, co se vymyká naší kontrole. Je to taková temná zběsilost a divokost, které se bojíme a zároveň ji uchováváme. Myslím, že film Kytice má hluboký náboženský nádech, který se ovšem neslučuje s křestanskou vírou. Ve fascinujících temných Erbenových baladách a ve filmu je velké místo pro neuchopitelné síly kolem nás a v nás, ale není tu místo pro osvobozující odpuštění a usmíření.
Peter Morée, učitel ETF UK církevní dějiny a pracovník nizozem. ref. církví pro ekumenickou spolupraci s církvemi ve střední Evropě
SKAUTI A MY
... ale pevně mě držte (mikropříběh)
Jeden skaut již pokročilejšího věku stál v pražském metru a čekal na soupravu - rozhlížel se okolo a všiml si mladé ženy opírající se o dvě berle, na pravém rameni měla zjevně velkou tašku. Dívala se někam ke vchodu a asi na někoho čekala - musela na někoho čekat, protože se opírala také o zábradlí u pohyblivých schodů sloužících pro přestup na druhou linku.
Když ji však bylo vidět za chvíli na stejném místě, stačilo udělat jen pár kroků a oslovit ji. Než je ten skaut udělal, raději si připravil větu, kterou by ji oslovil:
"Dobrý den - ty schody jedou dost rychle, že ano?"
"Ano - a já potřebuji pomoc!"
"Můžete mi tedy, prosím, říci, co mám přesně udělat?"
"Jděte krok přede mnou, ale pevně mně držte pod paží."
Jakmile se takhle "seřadili", už se ta žena opřela pravou rukou o madlo a hned spolu vykročili na schody - a bylo skutečně třeba ji pevně držet. Už proto, že tyto schody patří k té většině, která pořád není vyměněna za pomalejší. A Ihned, jak ji uchopil za předloktí levé ruky, musel hledat na její paži dobré místo - ty berle měla pomocí speciálních kroužků navlečeny na pažích a jeden zpočátku trochu vadil.
Ale ještě jedna věc vyzkoušela, zda skaut zná skautské heslo - o berle je totiž třeba se opírat směrem dopředu a na schodech při pohybu dolů to znamená o stupeň níž. Bylo třeba ji pevně držet a přitom se přizpůsobit jejímu nezvykle nakloněnému postoji. Všechno bylo v pořádku, a tak zbyla chvilka na krátký rozhovor za pohybu.
Řekl: "Na takových schodech poprvé pomáhám - na co mám dát pozor dole?"
Odpověď byla stručná: "Děkuji. Jen spolu zase oba stejně vykročíme."
A tak se také stalo - ještě si popřáli pěkný den a jejich cesty se rozešly na různé strany - nešel s ní, protože věděl, že dál už jsou schody pevné a měl pocit, že tam chce jít sama. Dlouho mu zněla v uších její první odpověď: … pevně mně držte… a dojalo ho (vždyť jsem řekl, že není z nejmladších), jak se ihned spolehla na jeho pomoc...
Kamzík ,Vladislav Jech
ŠTĚSTÍ
židovská povídka
Ono se řekne štěstí! Ale ve skutečnosti je právě toto slovíčko nejvetší neštěstí pro lidi a zvlášť pro Židy. Když totiž takový obyčejný člověk řekne, že je šťasten, tak se mu to obyčejně moc blbě vyplácí. Vzbudí závist a sofort je v neštěstí, protože mu tu pohodu, to dobro, to štěstí nějaký nepřející antisemita nebo i Žid pokazí. A když zase řekne, že se má blbě, že je z duše nešťastný, tak před lidmi vypadá jako moc velký nebich a chudák, ztrácí všechen kredit a každý si o něm myslí, že je smolař. A kdo si, prosím jich, začne něco se smolařem! Od takových ruce pryč. Takže potom takový člověk nemá nejmenší vyhlídky někam se dostat.
Tohleto věděl i pan Kohn z Prostějova, ale skutečně to objevil až za druhé světové války v Anglii. Žil tam už dva nebo tři roky, spíše si myslím, že to už bylo víc než tři roky, když jednou potkal na ulici Katze z Prostějova. Toseví, že se spolu zastavili, když se tak dlouho neviděli a Katz se ptá Kohna, jakže je spokojený, jakže se má.
"Inu," začal se kroutit Kohn, "není to zrovna nejhorší. Práci bych jako měl." "To je výborné," prisvědčíl Katz. "Tak výborné to zase není," stáhl se okamžitě Kohn, "doma jsem byl hotelierem, tady v Anglii jsem jenom butlerem, obyčejným sluhou."
"To je zlé," naříkal za Kohna mírumilovný Katz. "Tak zlé to zase není," rychle se opravoval Kohn, "jsem totiž sluhou u skutečného Lorda." "Tak to mají dobré," záviděl Katz.
"Vůbec ne," bránil se nesťastný Kohn, "málo platí pan Lord."
"To je tedy špatné," rekl Katz.
"Co vás napadá," měnil opět taktiku Kohn, "výborné to je, protože u těch lordů je taky zaměstnaná moje žena jako služka."
“Výborně," přízpůsoboval se Katz. "Výborně," šklebil se Kohn, "to je vidět, že nevědí, o čem je řeč. On mi totiž ten lord chodí za Sárou a také s ní spí."
"Ojojoj," jal se ajvajovat za přítele Katz, "to je opravdu moc a moc špatné."
"Tak špatné to tedy zas není," zářil škodolibostí Kohn. "Já mu totiž taky spim s tou jeho paní lordovou. Řeknu jim, Katz, takova lady, která nepoznala než vyžilého lorda, to ani nevědí, co to dovede dělat."
"Oni se mají," vzdychl ubohý Katz, který se od rána do večera dřel ve válečném průmyslu.
"Houby se mam, jsem absolutně vyřízený človek," uzavíral Kohn. "Ale proč?" divil se Katz.
"Proč, proč," durdil se Kohn, "protože já tomu anglickému snobovi dělám lordy a on mi dělá Kohny." Vidějí, jak záhadná věc je lidské štestí.n
A na závěr aktuální PROGRAM pravidelných shormáždění
|
evangnet.cz