Spořilovský kalich
AKTUALITY SPOŘILOVSKÉHO SBORU ČCE
Spořilovský kalich
Číslo 5 ročník IV ČERVEN 2001
Co s tím létem?
Ptáte se tak někdy? Opravdu?
Myslím, že si dovedu představit někoho z nás - tedy z našeho sborového kruhu - kdo je nešťastný z výjimečných dnů, kdy se najednou přeruší onen rutinní běh a všechno může být jinak.
"Co s tím mám dělat? Nikoho nemám. Nikdo o mě nestojí. Nevím, co bych dělal, kam bych jel. Neumím se o sebe starat a ani nechci. Ani si to neumím užít."
Ne, nikoho takového neznáte a nevidíte?
Mám starost, abychom nebyli rychle slepí. Sám na sobě pozoruji, jak se nerad odhodlávám podnikat něco, co mi nikdo neukázal, co jsem sám nezkusil a nezakusil. A to jsem prosím já, který si musí zvykat na nové tváře, nové reakce, nové situace, když už to jeho řemeslo vyžaduje. Však dobře mi tak, když jsem si to sám vybral.
Co to tu píšu? Moc jsem se zase potěšil víkendovým pobýváním v Čími na usedlosti Dany a Sama Hejzlarových. Bylo nás - spořilováků s některými nespořilováky - dohromady dvacetdevět. Ve věkové slušné rozestřenosti byla silně zastoupena mládež. A v prostředí, které nám Hejzlarovi se svými dvěma psy a letos také dvěma vnuky připravili. Ono totiž nahrává vidině návratu do míst, kde krátce pobývali Adam s Evou, nežli se jim to "nějak vykloubilo." Vždyť v čímských hvozdech Samuel Burian zjistil růst jedliček z náletu. A že je tam hodně klíšťat? Asi ano, ale to je například u nás v Kunratickém lese taky, i když letos nějak o nich tolik nevím. Přírodních skvostů je v Čími, nedaleko od Prahy, zřetelně pěkná řádka.
Ale mně vždycky zvlášť zaujme, že jsme na chviličku na hromadě, nerušeni pražským vlnobitím, a můžeme si povídat, hrát hry a zapomenout na všední a naléhavé povinnosti - a zažít se. Účastníkům zvláštní dík za ´čímský Stůl Páně.´
Za rok zase? Až za rok? Povšimli jste si dostatečně nabídek všelijakých letních i podzimních akcí, podniků a společenství, které se (nejen po církvi nabízejí. Zdá se mi, že v tom by nás mohli vést naši senioři (Chotěboř), naši hledači kultury (Bechyně) a zvláště mládež đ ( kurzy, vody, puťáky, sjezd v říjnu - nejen pro mládež).
Přeji letní setkávání s přírodou - a také (!) s lidmi.
Váš Tomáš
ZPRÁVY ZE STARŠOVSTVA
zprávy ze schůze konané 14.6. 2oo1
Staršovstvo se na své řádné schůzi zabývalo nejrůznějšími praktickými otázkami života našeho sboru. Zde vám předkládáme to nejdůležitější:
- bratr farář má od 18. července do 15. srpna dovolenou. Po dobu jeho nepřítomnosti ho zastupuje Lydie Mamulová, od 13. do 15. 8. Zvonek Šorm.
- Záležitosti stavby (viz “Informace o stavbě” na straně 4)
- biblické hodiny se o prázdninách nekonají
- biblické hodiny pro dospělé budou od října přesunuty na úterý
Jitka Fikejsová
Informace o stavbě
Synod podpořil projekt výstavby sborového domu Milíče z Kroměříže na Jižním Městě
Třetí zasedání 30. synodu ČCE, které se konalo ve dnech 17. až 20. května, jsme sledovali s obzvláštní pozorností až netrpělivostí. Požá-dali jsme totiž synod o vyjádření k záměru výstavby sborového domu na Jižním Městě. Kromě letáku vydaného v loňském roce dostali delegáti synodu list s aktuálními informacemi o přípravě stavby a také přehled o dosud shromážděných finančních prostředcích. S těnito materiály se můžete seznámit níže. Po projednání v hospodářské komisi přijal synod následující usnesení:
Synod si je vědom významu působení církve v prostředí velkých sídlišť. Vítá záměr spořilovského sboru na výstavbu sborového domu na sídlišti Praha - Jižní Město a doporučuje příslušným církevním orgánům a sborům i dalším partnerům, aby tuto akci - podle možnosti a v souladu s danými pravidly - podpořily.
V sobotu odpoledne jsme se v Azylovém domě setkali se zahraničními hosty synodu. Seznámili jsme je se životem sboru, s činností Občanského sdružení Společnou cestou i s projektem výstavby sborového domu, a také jsme zodpověděli jejich četné dotazy. Stanovisko synodu je pro zahraniční partnery důležitým dokumentem k tomu, aby mohli stavbu doporučit ve svých církvích. Doufejme, že se stane povzbuzením a výzvou i pro nás.
Aktuální situace příprav výstavby sborového domu Milíče z Kroměříže ČCE Praha - Jižní Město (informace pro synod)
- Spořilovský sbor vytvořil ze svého středu skupinu členů, kteří se zabývají přípravou stavby, rozhovorů s architektem se však účastní i další členové sboru. Informace o postupu jednání jsou pravidelně předkládány staršovstvu i výročnímu sborovému shromáždění.
- Přítomnost spořilovského sboru v azylovém domě je viditelná zejména v práci s dětmi. Během týdne se konají dvě biblické hodiny. Schůzky pro mladší děti se účastní také děti členů sboru.
- Farář sboru přichází k pastoračním rozhovorům s obyvateli a pracovníky azylového domu.
- Úspěšně pokračují jednání s Městskou částí Praha 11. Ta poskytla potřebný stavební pozemek sboru v podobě dlouhodobého nájmu na 45 let, a to za příznivou cenu 2,40 Kč za 1 m2 a rok.
- Celková příprava stavby bylađ ovlivněna záměrem opravit a rozšířit objekt občanské poradny a azylového domu (Občanské sdružení Společnou cestou), který s plánovaným sborovým domem bude těsně sousedit. Odbor územního řízení doporučil projednávat obě stavby společně, aby tak došlo k žádoucímu architektonickému sladění obou projektů.
- Počátkem roku 2001 ing. arch. Jiří Veselý dokončil projektovou studii rekonstrukce azylového domu a v současné době připravuje dokumentaci k územnímu rozhodnutí o stavebním záměru obou objektů (předpokládaný termín je červenec 2001).
- Představitelé Městské části Praha 11 i Magistrátu hl. m. Prahy se záměrem souhlasí a chtějí ho podporovat. Došlo k jednáním se zástupci Městské části, včetně starosty Ing. P. Jíravy, a také Magistrátu hl. m. Prahy za účasti primátora Ing. arch. J. Kasla.
- Pražský primátor J. Kasl hodlá dát podnět radě zastupitelstva k jednání o finanční účasti při opravě a rozšíření azylové části a o výpomoci církvi do výše 1/3 nákladu při výstavbě sborového domu, a to na rok 2002. Požaduje však, aby sbor v nejbližší době předložil plán finančního zabezpečení stavby.
- Záměr výstavby sborového domu na sídlišti a jeho propojenost se sociálními službami v místě zaujal církevní zahraniční partnery. Mnozí z nich azylový dům navštívili a vyjádřili svůj zájem projekt finančně podpořit.
- Náklady na stavbu byly vyčísleny na 15 057 tis. Kč
Prostředky pro stavbu sborového domu Milíče z Kroměříže, stav květen 2001
Dary členů spořilovského sboru ................................................ 527,821 Kč
Evangelische Kirche in Bayern.................................................1,818,230 Kč
Evangelische Kirche der Pfalz ................................................... 191,625 Kč
The Church of Scotland (World Mission Department) . ..............856,170 Kč
The Iona Community Family Groups (Edinburgh and Glasgow) .. 16,900 Kč
The Iona Community Associates' Advisory Group ........................ 22,000 Kč
Pan Beindorf, Rijswijk, The Netherlands .........................................8,500 Kč
Colonial Church EDINA, Minnesota, USA .................................. 190,961 Kč
Pan D. Millington, Ludlow, GB ...................................................... 54,000 Kč
Paní U. Langenhan, Korntal, Germany ...........................................1,800 Kč
Pan Hans van der Horst, NL ..............................................15,000 Kč
Dalbeattie Parish Church, Scotland.................................................8,306 Kč
Iona Community Common Fund....................................................16,393 Kč
Sbor holandské reformované církve Rijswijk....................................7,643 Kč
CELKEM...................................................................................3,735,349 Kč
Vzpomínáme
Jaroslav Bartička
Dne 1.6. 1931 se narodil JuDr Jaroslav Bartička, v letech 1962-1994 farář našeho sboru. Vzpomínáme tedy v těchto dnech jeho nedožitých sedmdesátin.
Ze 63 let svého života věnoval větší polovinu službě nám všem v duchu Pavlova “Vzpomínejte na vůdce své, kteříž vám mluvili slovo Boží...” (žid. 13,7) máme dobrý důvod připomenout si jeho práci, ze které byl před sedmi lety z vyššího rozhodnutí nenadále odvolán.
Charakteristická byla jeho pečlivá příprava jak ke službě Slova - svá kázání měl vždy doslova napsaná, stejně jako přípravu na biblické hodiny, v nichž se věnoval jak výkladu biblických knih, tak všeobecně vzdělávacím tématům. Za zmínku jistě stojí jeho láska k “právům” - již jako student se rozhodl pro jejich studium, to však bylo v době tuhého prověřování původu třídního, pro něho nedostupné! Studium theologie bylo tehdy východiskem z nouze, nicméně v šedesátých letech, v době politického tání, dokázal přece jen práva absolvovat.
Připomeňme si ještě jeho cestu do Holandska, kterou podnikl koncem sedmdesátých let i se svou rodinou. Jejím důsledkem bylo navázání kontaktů se sborem Smíření holandské reformované církve v Rijswijku, které pokračují až do současné doby a byly pro náš sbor požehnáním. Vždyť hlavně díky holandské nadaci “Dům na pahorku” jsme mohli zakoupit byt pro našeho současného faráře. A právě to, že sbor neměl pro svého faráře vyhovující byt, bylo příčinou toho, že Dr. Bartička celých 32 let své služby do sboru dojížděl ze Smíchova (i v době, kdy zdaleka ještě neexistovalo pražské metro), což jistě jeho službu nikterak neulehčovalo.
Nakonec ještě s vděčností zmiňuji autorství textu brožury, kterou ke čtyřicátému výročí založení sboru vydalo staršovstvo. Bez jím zaznamenané historie by dnes již nikdo o mnohých skutečnostech nic nevěděl.
Přemysl Chleboun
mládež
Sborový víkend v Čími
Naše, tedy spořilovská mládež, se rovněž zúčastnila sborového víkendu v Čími u Hejzlarů na Slapech. Nás starších mládežníků se sešlo 6. Tedy já, Petra H., Ben, Eva H., Petra P. a Karel M.
Jak to všechno začalo? V pátek příjezdem. Každý si zvolil jemu nejbližší způsob dopravy. Milovníci vodních sportů a cyklistiky se vydali na cestu za ideálních podmínek, ale i tak se museli vzdát svých cílů. Tato cesta byla sice delší, ale o to náročnější.
Druhým, způsobem dopravy bylo využití autobusových linek ČSAD. Ti, kdo zvolili tento druh dopravy, marně lapali skrz zavřená okénka autobusu kyslík a stálI jen na jedné noze a ještě k tomu né na vlastní. To bylo sice rychlejší a sušší, ale toho kdo přežil náročnou cestu, ještě více než přeplněným autobusem, čekala cesta po svých otlačených nohách.
Nejpohodlnější, avšak nejnudnější cestu zažili účastníci motorizovaných jednotek, kterých se sešlo hned několik.
Po dojezdu se pár mládežníků, odebralo pomáhati Samu Hejzlarovi s přípravou volejbalového hřiště. Odklidili jsme pár plechů a za pomocí automobilu i několik větších pozůstatků stromů. Od práce nás odehnal až počínající déšť.
Ubytovali jsme se opět ve “vagónu”, či jak si chcete onu místnost pojmenovat. Nízký strop znepříjemňoval pohyb všem, zvláště pak vyšším osobám.
Páteční program: večeře z nejen vlastních zásob, volno, které mládež vyplnila ping-pongem a společný programu u krbu, který se skládal z představovacího kolečka, her a závěrečné pobožnosti, po níž se mládež odebrala opět na ping-pongové sportoviště. Po krátký zbytek času do večeře jsme hráli UNO.
Asi tak mezi jednou a půl druhou hodinou noční jsme po krátkém pokusu o hygienu usínali jednotlivě i po skupinách. Matrace byly měkké a proleželé, ale za sebe musím říci, že prostoru bylo hodně a krásně se spalo.
Sobotní ráno začalo nemile. Strašným probuzením. Vidím, ale co? ... ne, to není není možné, je sobota a 8:15. To se mi zas tak často nestává. Najednou slyším: Za 2 minuty je snídaně! Tělo chce spát, ale lidský pud mě nutí vstát a najednou sedím u snídaně. Jak jsem se sem dostal, sám nevím. Jídlo stojí na stole a ... aha, krátké ztišení. Sam Hejzlar začíná heslem Jednoty Bratrské na tento den. Je to příjemné poslouchání. đ
Teplý čaj, no to je ono, ale co se to děje. Hlava začíná myslet!!! Včera jsem psal na nějaký papír, ale co? Aha, Mládež má umýt nádobí po snídani, obědě a večeři!!! Co jsem to udělal?
Hotovo, umyto. A už je tady dopolední program. Tomáš Bísek povídá o chudobě, bezdomovcích, jak to chodí ve Skotsku a u nás. Je to velmi zajímavé... A najednou jsem na diskusní skupince, kterou vede Daniela Bísková. Máme tři otázky, já se zapojuji, to je dobré ale už je čas se vrátit a podělit se o závěry.
Hele, kytara a v mojí ruce. Já hraju, ale ten rytmus a ty akordy. Ještě že je tady Petra Hejdová. ...Povídáme si a najednou dopolední program končí!! Co teď?
Co to dělám? Snažím se nafouknout míč, už začínám hrát přes velkou síť. A už je nás víc a hrajeme volejbal, tedy něco, co má být volejbalem. Nakonec to vzdáváme a volejbal střídá fotbal.
Cože? Oběd. Rychle si myji ruce a už se zpívá a už jím výtečné těstoviny. Co po obědě? Konfirmandi myjí nádobí a my zbylí se pokoušíme o zpěv a o hru na kytaru. .... Já a Kája někam jdeme. Aha, do loděnice. Ne, to není možné. Já, já, já pracuji!!! Nakládám pramice. První je těžká jako kráva, druhá jako býk a ta třetí...
Teď stojím u Slap. Pšššt.... Rybáři rybaří. Vykládáme lodě... au ...krvácím, nevím kde, ale krvácím. Sedím v lodi. Sám!!! A krvácím.... Jedu s k molu a krvácím. Kapky krve sjíždějí po hliníku pádla až do špinavé Vltavské vody. Čekají na nás nedočkavé děti a konfirmandi. Z palce mi teče krev. Aha, už vím odkud krvácím!! Přistávám a trhám rukáv u košile a suším ránu. Dnes na loď nejdu. Vypadá to na déšť.
Už jsme zase zpátky a někdo má nápad. Cože!!! Na výlet? A teď!!! Jdu lesem, do kopce, cesta končí, tak tedy dolů ke Slapům. Nakonec jdeme až k vodě. Loď na obzoru!!... Ale, hulváti, trosečníky nevezmou. Jdeme k molu, kde už někteří střídají posádky připluvších lodí. A opět zpátky k Hejzlarům.
Po krátkém ping-pongu se vracím se do jídelny, kde už moje maminka mluví o Černé Hoře. Velice zajímavé povídání.
Nyní už čekám jen na večeři. Burianův guláš, dobré jídlo. A co teď? Aha, připravit večerní pobožnost. Dlouho nic nikoho nenapadá, až... Kája má nápad: text z Matouše se přečte po rolích a bude následovat jakoby výkladová modlitba prokládaná písní ze “svítáku” 318 - Vinný kmen.
Pobožnost, jak ji Karel Matějka připravil byla perfektní. Doprovázím na kytaru a čtu Ježíše. Pak už organizuji svou hru. Každý si vybere osobnost, která je mu blízká, pak se rozdělíjme na dvě družstva a snažíme se uhádnou jaká osobnost ke komu patří. Někdo je úspěšnější a někdo méně. Pár uhádnuvších đ osobností se stěhuje k protivníkovi.
Ale co to? Všichni jakoby hráli na hudební nástroje a přitom žádné nemají? Aha, to se hraje hra Dirigent. Ach tak. Program končí a zase ping-pong.
Asi skončíme, jdeme se najíst, a dojídáme těstoviny. Na žádný další program to už nevypadá. Trapný pokus o hygienu a spát.
Neděle ráno. V devět je snídaně, následuje příprava na Bohoslužby a v 10:00 Bohoslužby, na kterých se podílelo mnoho lidí.
Po bohoslužbách balíme a ještě jednou na lodičky. Já jsem na lodi a nikdo nechce abych pádloval a tak se radši opaluji. Ještě malá lodní bitva, vylodit, převléci a výtečný oběd - Čínu. Dobalit, uklidit a připravovat se k odjezdu z Čími.
Na cestu zpět se osádka opět rozdělila na vyprahlé cyklisty, mačkáníchtivé a motorizované jednotky.
Jaké to tedy bylo? Skvělé. ze začátku počasí moc neslibovalo, ale nakonec to bylo dobré. Program super, místo nádherné a celkově mám z toho dobrý pocit. Vřele doporučuji.
Tomáš Groll (neautorsky zkráceno)
skauti a my
Nejen pro vlčata a světlušky
Možná se každý z nás alespoň jednou pokusil udělat si větší přehled o tom, jaké dobré skutky dělá pro své nejbližší. Nedávno mi ses. náčelní - "nejvyšší vůdkyně v Junáku" - vyprávěla příběh, který jsem použil na schůzce vlčat u nás na Spořilově. Před tím, než jsem příběh vyprávěl, jsem rozdal chlapcům lístky velikosti A5, na kterých byly následující otázky:
Co dělám pro svoji maminku?
- každý den
- každý druhý den
- každý třetí den
- každý týden
- každý měsíc
- každý rok
Vlčata se pokusila napsat, co by tam patřilo. Pak si chlapci otočili papír na druhou stranu a přemýšleli, co napsat o mamince podle stejného rozdělení:
Co dělá maminka pro mne?
- každý den, každý druhý den, každý třetí den...
Hned bylo zřejmé, že si pamatujeme víc toho, co děláme pro své bližní, než toho, co oni dělají pro nás. đ
A teď ten příběh:
V jedné rodině se u snídaně odehrála zajímavá scéna. Když usedla rodina - maminka, tatínek a jejich syn - ke snídani, uviděla maminka u svého talíře list papíru. Na něm byl seznam toho, co dobrého chlapec pro maminku dělá. A u každého řádku s dobrým činem byla také suma peněz, kolik by to maminku stálo, kdyby si to objednala.
Maminka si to přečetla a chlapec - říkejme mu Pepík - napjatě čekal, co bude dál. Nutně potřeboval hodně peněz a tak si myslel, že je od maminky takhle snadno dostane. Kdykoliv si totiž řekl tatínkovi, musel vždycky podrobně vysvětlovat, na co je chce.
To s maminkou to bylo jiné. Kdykoliv něco potřebovat, jen se usmála a dala mu nějaké peníze. Ale teď potřeboval mnohem víc - Pavel, co s ním chodí do jedné třídy, by mu prodal na splátky skládací koloběžku, ale musí prý mu dát ihned nejmíň pět set korun najednou...
Jenomže maminka najednou zvážněla, odložila papír stranou a řekla: "Počkej do zítřka".
Opravdu se těžko dalo vydržet do další snídaně - několikrát už měl Pepík na jazyku otázku, ale když už se nadechoval, maminka se na něj vždycky tak vážně podívala a tak chtě nechtě musel počkat.
A zase byla snídaně a opravdu - Pepík měl u talíře svůj papír, ale na jeho druhé straně je něco napsáno od maminky. Chtěl si to hned přečíst, takže ho musel tatínek napomenout. Po snídani Pepík četl maminčin "účet":
- každý den vzbudit Pepíka, připravit mu oblečení a snídani = 0 Kč
- každý druhý den Pepíkovi vyprat a vyžehlit = 0 Kč
- každý třetí den spravit Pepíkovi věci = 0 Kč
- každý týden převléknout Pepíkovi postel a donést věci do čistírny = 0 Kč
- každý měsíc sehnat Pepíkovi potřebné věci do školy a oblečení = 0 Kč
- každý rok vybrat Pepíkovi k narozeninám a k vánocům potřebné věci a dárky = 0 Kč
Celkem /nepočítám fronty na nákupy, ošetření v nemoci, starosti…/ = 0 Kč
Když si Pepík vše přečetl, taky zvážněl, sklopil hlavu a zrudnul. Po chvíli vyskočil, dal mamince beze slova pusu a rychle odběhl do školy.
Od té doby se mezi ním a maminkou - tak jako dřív - zase nic neúčtovalo. Pepík ale díky tomu pochopil, že dobrý skutek je tak cenný, že se nedá zaplatit!
O vánocích pak dostal od rodičů skládací koloběžku - ale jak na tohle jeho velké přání maminka s tatínkem přišli, to byla skutečně záhada....
V. Jech - Kamzík
židovská povídka
Ninigen
Vědí, co to je nigen? Nevědí. To jsem si mohl myslet. Tak poslouchají. Nigen, vědí, nigen to je melodie, kterákoli z překrásných melodií, jak je na Šábes a ve svátek v synagóze zpívá nás vrchní kantor Katz, nigen to je tón, kterým řekneme to, co nechceme vyslovit, co ani slovy vyjádřit nejde, nigen, to je i podtext herce a spisovatele ... nigen ... už vědí, co je to nigen? Tak si to pamatujou!
Kohn vynadal Tajtelbaumovi do prašivých podvodníků. Tajtelbaum žaloval Kohna pro urážku na cti. Co ho to jen napadlo, Žida blbýho, co je těm tam do toho, když Kohn vynadá Tajtelbaumovi.
Ale nedalo se nic delat, Kohn musel k soudu, kde mu soudce řekl, že musí zaplatit padesát korun pokuty za urážku na cti.
"Padesát korun...? A kde je vemu, já chudý Žid?" "Kohn, a chudý Žid!?" zaječí uražený Tajtelbaum. "Největší pracháč v celém Užhorodě. Jen se zeptají, pane soudceleben."
"To soud nezajímá," snaží se o věcnost soudce. "Soud v tomto případě zajímá urážka na cti, kterou jste zažaloval, pane Tajtelbaume. A vy, pane Kohne, musíte zaplatít padesát korun pokuty, ledaže byste došel s panem protivníkem ke smíru, ledaže byste se mu omluvil."
"Tomu lumpovi," hned se rozčiluje zase Kohn, "s tímhle syčákem se mám smířit! ... To prece není žádný protivník, ale ganef a zloděj Tajtelbaum!"
"Pane Kohne, napomínám vás, kdybyste takhle pokračoval, molila by z toho být další urážka a mohlo by to příjít na dvakrát padesát korun."
"Padesát korun, oj, oj, oj, padesát korun, to jsou velký peníze v těchto špatných časech, kdy nejdou obchody, padesát korun ... padesát korun nedám!"
"Nemusíte," neztrácí klid soudce. "Stačí, když učiníte prohlášení o čestnosti pana Tajtelbauma." "O Čestnosti Tajtelbauma, ph! .. ."
Ale padesát korun je padesát korun, a když to toho soudce baví, co bych mu nevyhověl, myslí si Kohn, stejně každý normální človek ví, že Tajtelbaum je ganef.
I zeptá se tedy Kohn, jak by to měl a musel říct, aby to jako nestálo ty hříšné peníze.
Postavíte se sem před soud," vysvětluje soudce, "a řekněte hlasitě: Pan Tajtelbaum je Čestný muž." Kohn se ještě chvíli kroutí, pak se najednou usměje, postaví se, kam mu soudce ukázal, a zpěvavou otázkou pronese:
"Pan Tajtelbaum je čestny muž ...???" "Takhle ne," napomíná ho soudce, "takhle není jasné, zda to myslíte doopravdy. Musíte to říci jiným tónem."
"Pane soudce," protestuje rozhořčený Kohn, "pane soudce, dohodli jsme se jen o slovech. 0 nigenu nebylo reči!" Není tedy nigen záležitost jen čistě duchovní.
z knihy Jana Martince potkal Kohn rabínoviče?
A na závěr aktuální PROGRAM pravidelných shormáždění
|
evangnet.cz