Spořilovský kalich
AKTUALITY SPOŘILOVSKÉHO SBORU ČCE
Spořilovský kalich
Číslo 7 ročník IV ŘÍJEN 2001
úvodník
Milí "spolukališníci"
několik událostí doma i venku, zvláště zmizení tří studentů v Albánii, útok teroristů v USA a následná válka v Afganistanu mě vedly k přemýšlení o úloze přímluv a spoluúčasti na bolestech druhých. Je to veliké téma. Dotýkalo se naprosto a naplno života našeho Pána, Ježíše Krista. Je pozoruhodné, jak pro trápení jednoho jednotlivého člověka dokázal přerušit svůj program a plně se postiženému věnoval. Je v tom až neuvěřitelné rozpoznání, jak jasně a zřetelně stojí o každého z nás. Ano, je to tak. Jsme pro něho jedineční, každý z nás, každý člověk.
Víme to? Umíme to zapracovat do svého života?
Jenomže co s tím, když vidíme kolem sebe tolik bídy a všelijaké nedostatečnosti a zuboženosti. Co s tím, když na nás dotírá zlo a nemoc v mnoha podobách? Myslím, že to je jedna z otázek, které se člověku trvale vtírají na mysl. Vedle toho ovšem je i ona realita lidského trápení, lidské postiženosti. Můžeme my něco podniknout?
Na staršovstvu jsme dospěli k rozhodnutí nabídnout při bohoslužbách poslední neděli v měsíci čas ke ztišení, přímluvám a ke kladení rukou na ty, kteří si to budou přát.
Někdo se asi ptá: "Co to věcně znamená? Mám se toho polekat? Nemám jít jinam?"
Sdělím ještě dvojí:
1) V Kalichu najdete na straně č. 6 slovo přípravy. Prosím, věnujte se mu.
2) Forma bude jednoduše taková, jak se v přípravě dočtete: Tedy modlitba, kladení rukou - a prosba, aby ti, za které se budeme přimlouvat, přijali útěchu, aby jim bylo pomoženo. Mám naději, že se nám podaří přiznat se k našim postiženým a poprosit, aby mohli přijmout sami sebe a Hospodin při nich stál svou mocí i pomocí.
Váš Tomáš
Ze staršovstva
zprávy ze schůze staršovstva konané 11.10. 2oo1
Staršovstvo se na své řádné schůzi zabývalo nejrůznějšími praktickými otázkami života našeho sboru. Zde vám předkládáme to nejdůležitější:
- byla ustanovena koordinátorka staršovstva pro schůzky Křesťanské služby. Této funkce se ujala ses. Jitka Tučková
- staršovstvo prodiskutovalo návrh br. faráře na občasné “bohoslužby s přímluvou za uzdravení” a dohodlo se zařadit ji do programu při bohoslužbách dne 28. října
- nácvik vánoční hry mládeže bude zahájen v neděli 4. listopadu
- sbírka na sociální a charitativní činnost se uskutečnila 14. října
- sestra pokladní informovala o odeslání peněz na personální fond a na repartice
- skupinka německých evangelíků má zájem navštívit Azylový dům v sobotu 3. listopadu
přemysl chleboun
mládež
Sjezd
...TY A JÁ, Na cestě, O toleranci aneb odtud až potud, Mezi proudy, Ve svobodě je všecko dovoleno?, O naději nad ději, ...musí ta láska být?, Zbožnost má možnost...
Co mají tyto a několik dalších sloganů společného? Pro mládež zbytečná otázka. No přece, jsou to témata sjezdů. A co to vlastně ten CELOCÍRKEVNÍ SJEZD (NEJEN) EVANGELICKÉ MLÁDEŽE je??? No, jak to popsat? Je to spousta práce, dřiny, rovnání a přerovnávání, balení, vybalování, lepení, kopírování, skládání, kompletování, posílání, "vyběhávání" vyřizování, jednání, umlouvání, přemlouvání, pomáhání, nervování, hlasování, placení, vybírání a jiných činností, které prostý účastník sjezdu nevidí, nebo to je zábava a "pařba"???
My si prostě přijedeme jednou do Uherského Hradiště, pak do Chrudimi a letos do Olomouce a tady nás máte a bavte nás. A není to špatné, ne??? Tolik lidí a mezi nimi nemalý počet známých tváří. Rok jsme se neviděli. A je tu sjezd, skvělá příležitost setkat se s někým ze vzdálených končin, pokecat, zajít na jedno, dvě, tři, čtyři.... A to, že sjezd má téma třeba: "ZBOŽNOST MÁ MOŽNOST", to je až druhotné, o co se zajímáme. Hlavně nás zajímá kde budeme spát a s kým, co a kde budeme jíst a kde jsou záchody. A všichni nasáváme tu kouzelnou opojnou atmosféru sjezdového života, sjezdového bloumání a kmitání, prostě tu milou usměvavou atmosféru, kdy se lidi setkávají, baví se, shánějí někoho, bloudí, zdraví se se známými a jsou zdraveni neznámými (skleroza je strašná věc)... Po vyčkání fronty na zaplacení za identitu, za lístky na kus žvance a na hudbu a na zaplacení nějakého, kdo ví proč tak vysokého, sjezdového poplatku, jen tak plujeme (tedy pokud je čas) prostorami ke společnému přebývání vyhrazených s jediným cílem: vidět co nejvíc věcí a potkat co nejvíc známých lidí a všem jim říct že jsou v blbé škole, když nejsou s vámi. A při tom všem nasáváme a nasáváme. Pak přijde program, zakončení dne a rozejití se do škol na pár hodin spánku a pořád nasáváme a bavíme se. Ráno nejprve zanadáváme lidem, kteří nás probouzí tak proklatě brzo a už se ženeme za žvancem a pak na program. A nasáváme a nasáváme. Z programu za žvancem a pak program a program, žvanec, duchovní uspávačka (výborný koncert duchovní hudby). A nasáváme a pořád nasáváme. Po duchovní uspávačce přichází skvělý koncert nějaké populární hudby (Hradišťan) a zase nasáváme a nasáváme. A nedá se už nic dělat, je tu zakončení dne a spát. Opět ráno zanadáváme, pak rychle na žvanec a pozor, opět nasáváme. Ztišení, bohoslužby a je konec. Pomalu končíme nasávání a nakonec jsme paradoxně vysátí. Domů přijíždí mrtvoly, dva dny se sbírají z posjezdové kocoviny (ze všeho nasávání) a trpí posjezdovou depresí a únavou.
Sjezd je tedy nasávání (atmosféry, informací, hudby, dojmů...) a maximální využívání koncentrace přátel v předem připravených prostorách při určitém předem připraveném programu a situacích.
Jenže aby se docílilo kýženého závěru, musí tu být něco předem připraveného. A jak to tedy probíhá??? Příprava sjezdu je dlouhodobá záležitost a hlavně je důležité si uvědomit, že sjezd není jistá záležitost. Není to samozřejmost. Stačí jen jedno rozhodnutí krátce po začátku nového roku a žádný sjezd nebude. A že jsme k tomu nebyli daleko!
Sjezd připravuje Celocírkevní Odbor Mládeže a ne pražský SOM, milí Moraváci. COM vybere vhodné místo a shání souhlasy k využití všech potřebných prostor (a že jich není málo). Tak místo bychom třeba měli. Teď je zapotřebí vymyslet téma. Každoročně je v anketě otázka: Téma příštího sjezdu? Přiznejte se, kolik z vás na ní odpovědělo. Téma, to je velice důležitá věc, určuje takřka celý program. Ono to vůbec není jednoduché vybrat nějaké příhodné téma na sjezd. Když už se v nějaké chytré hlavičce urodí dobrý nápad, pokračuje se dál. Teď je zapotřebí požádat někoho o návrh na logo sjezdu. Pak se COM snaží obstarat účinkující, kapelu, divadlo, ubytování, jídlo, peníze na to všechno...... a musí se to všechno ujednat a domluvit a COM to dělá dobrovolně. Někdy během jara už musí být jasné, kdy (první víkend v říjnu vždycky), kde, téma sjezdu, logo sjezdu, přednášející a program se všemi účinkujícími. V červnu se začínají připravovat pozvánky pro obec mládežnickou i pro jednotlivé sbory. Znamená to program a základní informace o sjezdu (jídlo, kdy, kde, co a jak) a hlavně přihlášku vytisknout a pak udělat asi tak 2700 kopií. Přičemž program má být na různobarevných papírech, ať je to pestré. Teď už začínají (tedy pokud už nepracovali dříve) pracovat dobrovolníci, kteří dávají dohromady papíry, aby v každé obálce bylo vše, co tam má být. Pak je nutné takto zkompletované přihlášky přeložit na třikrát. Ještě štěstí že na "SyRadě" mají překládačku, ale i tak to není zrovna rychlá a zábavná práce. Během této činnosti dobrovolníků musí zase nějací jiní dobrovolníci polepit 2700 obálek adresami mládežníků, kteří jsou v databázi. S tímto je spojena titěrná práce človíčka u počítače, který musí nejprve samotné papíry s informacemi do pozvánek dát dohromady a vytisknout a pak ještě vytisknout adresy účastníků (jen si představte takhle obsáhlou databázi) na samolepící papíry, které se přilepují na obálky. Nyní začíná nejhorší práce, a to sice úsilí narvat tlusté svazečky papírů A4, které jsou přeloženy na třikrát, do obálek. Je tu ovšem problém, protože někdo zapomněl papíry, někdy až 30 let staré, zakrojit na stejnou velikost a tak do obálek ne a ne je dostat. A pak v půlce zalepování se přijde na to, že vevnitř měl být ještě jeden papír s nějakou prosbou, nebo informací. A tak se zase rozlepuje.... Všechny obálky se musí řadit abecedně, a to sice jen jediným, předem dohodnutým, způsobem, aby se s tím pak dalo lépe pracovat. Co teď? Teď už jen ofrankovat a poslat. A nastávají velké prázdniny a zdánlivě se nic neděje. Ve skutečnosti probíhá další vyjednávání s místními úřady, školami kvůli noclehu... Do toho přichází přihlášky na sjezd. Bylo posláno asi 2700 pozvánek a přihlášek přichází bezmála jedna tisícovka. A teď opět nějací dobrovolníci se snaží splnit vaše přání na jídlo, jste-li ochotni pomáhat nebo jo ... a dávají dohromady vaše osobní obálky. Do nich se vkládají lístky na jídlo. Je na nich vypsána cena za vámi objednané služby. Není to lehké vyhodnotit přihlášky a připravit vše pro spokojenost mládežníka. Například, všimli jste si číslíček v pravých dolních rozích všech lístků na jídla ...??? Někdo to musel očíslovat. Kolik lidí jde na snídani??? Asi sedm stovek. Vyzkoušeli jste si někdy napsat za sebou všech sedm set čísel??? A pozor. Všechny papíry o sjezdu, ať už se jedná o přihlášky, informace, lístky či co, mají nějaký obrázek. Ten taky někdo nakreslil. A co se týče loga sjezdu, tak i na to je výběrové řízení a COM vybírá. Vaše přihláška byla vyřízena, a teď čekáte na odpovědi. Asi tak 600 odpovědí na přihlášky (posílá se 1x do rodiny). A zase je nutné nakopírovat další informace, zkompletovat je, přeložit je a narvat do těch proklatě malých obálek. Mnoho lidí se přihlásilo na pomoc a teď je zapotřebí nějak tyto pomocné síly zkoordinovat. Přiřadit jednotlivé lidi na služby. Hlídání v různých prostorách, moderování, ... ale hlavně pomoc na příjmu. A taky jim se pak musí dát vědět nějaké bližší informace. A zase posílání obálek. Vypadá to, že už je skoro vše připraveno, ale ne. Je zapotřebí domluvit pořádně noclehy, dát dohromady všechny věci, které se povezou z Prahy i z jiných koutů republiky, dát dohromady knihy na prodávání, velké logo, trička.... .
Kdy přijíždí první organizátoři na místo sjezdu? Už několik dnů předem. Vyzvednout klíče, prostory rozvrhnout, domluvit poslední záležitosti na místě. Pak přichází už pátek. Vybalování všech věcí, které mají být k dispozici. Vylepování upoutávek, plakátů, směrovek, informací, a spousta dalších věcí v pozadí. Technici se starají o ozvučení a o osvětlení, aby vše důležité bylo vidět a slyšet. Nadchází odpoledne a už jsou lidé na příjmu. Víte, co to je sedět šest hodin a pořád dělat skoro to samé??? A navíc se musíte soustředit na vybírání peněz a na konci dne to musí sedět - papírové a reálné příjmy. Štáb má své zasedání a řeší se poslední otázky, poslední problémy s organizací. Ještě na místě se získávají další dobrovolníci na různou výpomoc. Teď už nastává zmatek. Přijíždějí mládežníci a už se musí organizovat baťohy, do toho se ještě připravují výstavy, nástěnky a příjem pořád pracuje. Udělují se poslední informace pro moderátory jednotlivých přednášek, pro lidi, kteří mají na starosti školy, .... . A večer předseda COMu vás vítá na CELOCÍRKEVNÍM SJEZDU (NEJEN) EVANGELICKÉ MLÁDEŽE.
Je toho mnoho, co je zapotřebí k přípravě sjezdu a co není vidět. Mnoho dobrovolníků, mnoho papírování je třeba vyřídit, mnoho smluv podepsat, mnoho se toho musí zaplatit. Sjezd má svůj rozpočet, který se musí dodržet. Spousta malé, titěrné práce dobrovolníků a členů COMu a určitě jsem na něco nezbytného zapomněl. Nejvíc za sjezd může COM a spolu s ním vrchní organizátorky všech příprav - počínaje rozhodnutím, že sjezd bude, přes pozvánky, zpracování přihlášek a konče samotnou prací na sjezdu, díky níž se tyto osoby nezúčastňují jimi perfektně připraveného programu. Už víte o koho se jedná??? Ano, je to Květa Šilarová, Evka Drozdová a Bonďa Blažková. Díky nim, COMu a dalším dobrovolníkům sjezdy byly, jsou a snad budou i nadále.
tomáš groll
“Slovo přípravy”
PŘÍPRAVA K BOHOSLUŽBÁM S PŘÍMLUVAMI ZA UZDRAVOVÁNÍ
(Podle formuláře Iona Community)
Věříme, že Ježíš Kristus povolává ty, kteří ho následují k plnosti života a proto je uzdravování právě tak důležitou součástí křesťanského života, jako misie a služba.
Přímluvné modlitby
Modlitba tvořila důležitou součást Ježíšova působení. Proto, když se modlíme za druhé, spojujeme se s ním v úsilí o záchranu a proměnu tohoto světa. Přímluvami se nepokoušíme změnit Boha, ale měnit svět. Modlíme se za to, aby skrze nás Bůh působil tak, aby světlo a naděje přišly do míst, kde je temnota a zoufalství.
Kladení rukou
V Novém Zákoně čteme, jak se Ježíš i prvotní církev nejen za nemocné modlili, ale také na ně kladli ruce. Sami ze svého života víme, že dotek může být uklidňující a hojivý. Přesvědčuje nás o tom, že jsme přijati a milováni a může nás utěšit v bolestech tak, jak slova sama o sobě nemohou.
Každý z nás je nějak zraněný, ale protože patříme k tělu Kristovu, můžeme být také nástroji hojení - poranění jsou jeden druhému léčiteli. A tak každý, kdo si žádá modlitbu a nebo se chce podílet na službě kladení rukou, je pozván dopředu. Ti, kteří si přejí, aby se za ně shromáždění modlilo, mohou pokleknout a nebo se posadí. Ti, kteří chtějí posloužit kladením rukou, prostě položí ruku na paži či rameno člověka stojícího vedle či před ním. Ostatní se mohou k modlitbám připojit na svých místech.
Proces uzdravování
V příběhu, ve kterém Ježíš uzdravuje nemocného u rybníka Bethesdy (Jan 5), se nemocní nořili do zčeřené vody, aby byli uzdraveni. V našem životě je to také často tak, že je nám nabídnuto zhojení v době trápení, i když nevíme, jakým způsobem to Bůh udělá. Ježíš se nemocného u rybníka zeptal: "Chceš být zdráv?" Nemocný souhlasil s tím, aby mu bylo pomoženo a aby byl proměněn; a byl uzdraven.
Tak i my jsme pozváni k tomu, abychom otevřeli svá srdce Ježíši Kristu a pustili jeho lásku do těch nejbolavějších míst, ať našeho těla, mysli či ducha. Pak můžeme svou křehkost a nalomenost začít vidět v novém světle. Ne jako součást sebe sama, za kterou bychom se měli stydět, ale jako cestu, po které se k nám Ježíš přiblíží. Není nic, co by Hospodin měl za příliš nepatrné, nicotné nebo zahanbující, když nám chce pomoci. Naše uzdravování nemusí znamenat uzdravení, ani naše břímě z nás nemusí být sňato, ale Ježíš Kristus nám dává novou sílu je snášet. To, co nás a druhé zraňuje, často vyžaduje politické řešení, které může z našich modliteb vyplynout. Čin a modlitba patří k sobě.
Nakonec také věříme, že služba uzdravování nenahrazuje, ale doplňuje práci lékařů, neboť lékařská věda je také darem od Boha. Zároveň si uvědomujeme, že léčení není omezeno na jedno místo, na určité bohoslužby. Vztahy mezi lidmi, nápady, příroda, práce a tvořivost jsou dalšími životními polohami, kterými nám Bůh nabízí uzdravování.
skauti a my
Spiritualita
Skautské čtení k tématu spirituality na pokračování z knihy Drumhrtum und mittendrin, Special: Spiritualität. Autoři: Martin Lätzel, Gustav Denecke, Christine Abel, Mattias Borst, vydal Georgs-Verlag Neuss v roce 2001, Pohled zvenčí i zevnitř, zvláštnosti spirituality. Přeložila a upravila Anna Velichová - Ida
Úvodem - Co je spiritualita
Nejprve je třeba říci, že spiritualita se v posledních letech stává velmi často používaným pojmem. Jednoduše přeloženo to znamená tolik jako "duchovnost, duchovní směřování". Ale co to vlastně znamená? Můžeme nejspíše říci, že spiritualitou se myslí vnitřní základ, z něhož žijeme.
A co to znamená pro členy našeho skautského hnutí? Co to znamená pro vůdce vlčat a světlušek a pro vlčata a světlušky samotné?
Domníváme se, že náš spirituální základ je zřejmý z našeho směřování v životě a to ze způsobu, jak jej praktikujeme.
Vyvstává tu otázka, zda je mé základní jednání určováno Božím duchem a zda přitakává životu a chrání jej. Boží duch je nám zřejmý v osobě a jednání Ježíše Nazaretského. V něm přijal Bůh lidskou podobu a osobnost. Křesťanské učení a vyznání Kristovy nám říkají, že je zároveň Bohem i člověkem. Jeho poselství je pro nás věřící měřítkem pro naše myšlení, mluvení a jednání ve společnosti, v církvi i ve skautském společenství. Je měřítkem pro náš přístup k ostatním nám svěřeným osobám i k jiným lidem, stejně jako pro náš přístup k celému stvoření, s nímž žijeme.
Přitom není spiritualita pouze křesťanskou záležitostí. Každé náboženské společenství žije ze svých spirituálních základů.
Spiritualita znamená:
- ptát se odkud a kam
- vnímat, že existuje cosi, co nás přesahuje
- divit se malým i velkým zázrakům světa
Každý člověk, i přesvědčený ateista, má nějakou spiritualitu, která se projevuje v jeho životě.
Co máme na mysli, když mluvíme o skautské spiritualitě? Od té doby, co existují skauti a skautky, věnují se tělem i duší hledání a objevování Boží přítomnosti ve světě i u lidí. Činí to podle pokynu a požadavku zakladatele světového skautského hnutí, lorda Baden-Powella, který řekl, že každý skaut a každá skautka "potřebují náboženství".
Jakožto vůdci a vůdkyně vlčat a světlušek cítíme, že je tím osloveno i naše já:
Vnímám (zcela) Boží přítomnost? Co to pro mně znamená? Dává mi to sílu do života? Ovlivňuje víra v něho mé jednání? Mám s ním skrze své zkušenosti a skrze rozhovor s ním (modlitbou) nějaké "styčné body"?
Neznamená to však, že budu vše ve svém životě Bohu křečovitě podsouvat.
Máme vybraná místa, sakrální prostory i určené doby k prožívání přírody, bohoslužeb, mezilidských setkání, zažívání období klidu, okamžiků zklamání a smutku, období radosti a úspěchu i nesčetné jemné situace a příležitosti, v nichž cítíme, že ne všechno, co se týká našeho života, se dá vysvětlit a dokázat.
To platí pro věřící i nevěřící lidi, pro skauty, skautky, světlušky, vlčata i pro jejich vůdce a vůdkyně. Spiritualita se neomezuje jen na pobožnosti a plnění náboženských povinností. Bohudík.
Spiritualitu si vysvětlujeme ve třech klasických krocích:
- nejprve je třeba poznat, co to znamená žít duchovně a vědět, jak se to projevuje v různých oblastech života světlušek a vlčat,
- za druhé je třeba si o tom udělat úsudek a vysvětlit si to, co prožíváme
- a za třetí vše dovést k činu, jednání.
...pokračování příště
připravil Vladislav Jech - Kamzík
židovská povídka
Diplomacie
V České Třebové mohou, jak jistě vědí, nastoupit do vlaku do Ostravy, když tam chtějí prodat Rosenblúhovi deset balíků látky, kterou v Čechách nemohli udat, ale mohou taky nastoupit do vlaku do Brna, proč by ausgerechnet do Brna vozili látku, kde hnedle každý Žid dělá do látky, ale mohou tam mít vyhlédnutou jinou parnuse, ale co je komu do toho, kam jedou, když to řeknou, mohl by si hned kdejaký Žid vykalkulírovat, co tam chtějí a hned by bylo po kšeftu. Nebo co kdyby se o tom, chraň-bůh, dověděly úřady, co si na nich potom vemou, že jo? Dělají to tak, jak to udělal Kauders, ačkoli... Ale nechaji mě domluvit a poslechnou si, jak to bylo, mám to od samotného pana Kohna.
Potkal Kohn Kauderse na nádraží v České Třebové a byl Kohn zvědavý, kamže Kauders, ten šnorer, jede a jak to, že má na vlak, a co tam, kam jede, vlastně chce. Tak se na to pan Kohn Kauderse zeptal.
"Kam už může jet ubohý Žid?” odpověděl Kauders otázkou, což vám taky radím, protože při protiotázce se obyčejně dovědí to, co jinak z lidí nevytáhnou, jo, a začal také ajvajovat, tedy jako Kauders, jen tak ze zvyku a z radosti ze života a taky z opatrnosti.
"Ale přece jen kam jedou?” nedal se jen tak odbýt pan Kohn.
"Řeknu jim to, Kohn, ale jenom jim a ausgerechnet jim, protože mají dobré srdce a protože jim nikdy nezapomenu, jak mi pomohli, když jsem udělal bankrot. Tak aby věděli, jedu na Brno."
"Podívají se, Kauders," mračil se Kohn, "s takovou na mě nechoděj... Říkají, že jedou na Brno, a to chtějí, abych věril, že jedou na Ostravu, ale ve skutečnosti prece jen jedou na Brno. Tak proč Ižou?"
z knihy ivana martince potkal kohn rabínoviče
A na závěr aktuální PROGRAM pravidelných shromáždění
|
evangnet.cz