úvodník
Milí příznivci
uzavíráme školní rok a vyhlížíme přestávku, snad pro většinu z nás žádoucí a žádanou. Pro někoho může znamenat dodatečnou a nežádoucí svízel, snad i bolest, úzkost, nejistotu. Zvažme zdali neznáme někoho, koho bychom nemuseli docela zapomenout.... Zvažme také, že možná svoji opuštěnost můžeme mít snad až příliš rychle za definitivní. Nedá se vystoupit ze své oddělenosti? Není někdo, možná docela blízko, kdo vědomě či nevědomky čeká na naši návštěvu?
Ale konec období nabízí také určitý druh inventury - ohmatání a ohodnocení, co jsme jak dělali - ať společně, či sami.
Rád nakusuji jen něco z možných témat. Myslím, že se potom k tomu snad spíše můžeme dostat. Mám teď na mysli naše bohoslužby. Co kdybyste se pokusili přes letní období uvážit, kriticky a otevřeně, tedy přímo - přejně jak co děláme.
Mám, na příklad, rád písně, které jsem zpívával v kostele jako kluk . A přeci je nedávám často. Nechci aby nám zevšedněly. Také rád uvádím nové písně a cítím, jak naznačují opuštěná i nová témata a také nové nápěvy. Bez podržení nosné tradice bychom nebyli nikde - a to více nežli jen formálně, zakotveni. A bez hledání a vytváření nového bychom nebyli na cestě, nevyhlíželi bychom, až příliš jednoduše by byl náš malý svět zpřehledněný, uklizený a pak snad i poloprázdný.
Společně jsme také začali prožívat bohoslužebnou formu proseb za uzdravování s kladením rukou. Čas uvedení, na který jsem delší dobu čekal, mně umožnil , jak doufám, společně s námi začít se značně novou formou ztišení, spolehnutí a solidarity s lidmi stísněnými, ohroženými a všelijak zchudlými. Možná není docela snadné něco kriticky poznamenat. Můžete-li, prosím, najděte si mě a povězte, co potřebujete. komu jinému? A kdo jiný by to měl unést? Tak to jen dva příklady za mnohé...
Já vím, není mi dobře z toho,. jak mě odpovědnost za pražské sbory sa jejich kazatele a kazatelky odvádí od vás. Myslím na to často a jsem rád, když alespoň o nedělích nejsem příliš často pryč. Teď se vytvořila dlouhá série mé nepřítomnosti. Omlouvám se za ni - ale spolehněte, prosím na hostující kazatele. Jsem přesvědčen, že přicházejí se svou "dobrou zprávou" a za to jim vděčme. No, a nezapomínejte na bohoslužby v létě. Možná strávíte čas někde docela blízko a dostupně místu konání
- a třeba potěšíte návštěvou sebe i místní sbor.
S přáním pokojného léta,
Váš Tomáš
báseň
Učiň mě, Pane, hlasem svého pokoje,
dej, abych vnášel tvoji lásku tam,
kde dosud vládne nenávist,
dej, abych uměl odpouštět
tam, kde se ranou odplácí,
dej abych tiše spojoval,
co svár a hádka rozdělily,
dej, abych nesl naději
těm, které mučí zoufalství,
dej, abych světlo zažíhal
tam, kde se všechno topí v tmách,
a abych radost přinášel,
kde tlačí okov beznaděje.
nauč mě, Pane, druhé utěšit
spíš než hledat utěšení pro sebe;
nauč mě, Pane, lidem rozumět
spíš než žádat, aby rozuměli mně;
nauč mě, Pane, druhé milovat
spíš než jen toužit, abych sám byl milován.
Dík, Pane, za to, že už vím,
že všechno přijímá jen ten,
kdo dává druhým ze svého,
že vždycky nachází jen ten,
kdo zapomíná na sebe,
že bude odpuštěno tomu,
kdo ze srdce sám odpouští,
že věčný život bude mít,
kdo tady v službě lásky žil.
Jistě vám neuniklo, že o víkendu 10. - 12. května nás navštívila skupina ze spřáteleného sboru v Rijswijku, z Nizozemí. Holandští přátelé přijeli v pátek dopoledne vlakem, prohlédli si Prahu. V sobotu na ně čekal výlet do Českého ráje a nezávazný společenský večer. V neděli bohoslužby, po nich společná diskuse na ekologické téma, odpoledne oběd a (bohužel) opět cesta domů.
výlet
Bílý autobus a za ním hloučky čekajících lidí, pošmourné ráno, v batůžku zabalený deštník a kraťasy, co kdyby se náhodou vyčasilo. Z některých hloučků se ozývá holandština, z jiného se dozvím tajnou informaci, že se včera trénoval biliár. A už je čas vyrazit. Do autobusu jsme se vešli všichni a vybíráme, co si dáme v Mladé Boleslavi k večeři. Přijíždíme ke hradu Kost a kupodivu stále ještě neprší. Pod hradem je stánek s překrásnými čarodějnicemi na koštěti a z ochozů nádherný výhled. Rybník. S lodičkami. A skály. Díváme se na kameny hradní zdi, každý z nich je opatřen dírou - prý od kleští, řekne nám průvodkyně. Hrad je moc pěkný, výklad důkladný. Peter Moreé v holandštině zkracuje. Po prohlídce se pod hradem objevuje pár s miminkem. Tak jsme kompletní. Malý Tim Fikejs je v podhradí zahrnut davem obdivovatelů. Máme chvilku na svačinu, nebo na výlet údolím Plakánku, aspoň kousek, vychutnat si z něj výhled na Kost při zpáteční cestě. Svítí sluníčko. A je čas si povídat.
Zase v autobuse, na cestě k Drábským světničkám. Cestou projíždíme vesničkami a typickými domy - vysoká průčelí, dřevěné štíty a verandy, malované dřevo. A pak strmý výstup - a jsme mezi skalami. Za nenápadnými dveřmi z neohoblovaných planěk se skrývají schody a schodiště, systém komůrek a kaple, výhledy do údolí a průhledy do skal, most. Ozývá se směsice jazyků, jak je to tady krásné. Zbývá nám čas, a tak se vydáváme prozkoumat okolí, ze skály na skálu, po stezičce krásných výhledů, až do Studeného, co studeného, mrazivého, průchodu.
Budeme v Mladé Boleslavi - co tam? - navštívit sbor. Farář sboru nám povídá o Boleslavi, historii církve, i té Českobratrské evangelické, charakteru sboru a lidí v Boleslavi - a pozve nás na prohlídku kostela sv. Havla, kde konají koncerty a bohoslužby, ukáže nám zajímavý bratrský kostel a pak nás dovede do restaurace na večeři.
Po večeři návrat domů. Někdo na biliár. A ti, kdo včera trénovali, mají navrch.
Výlet byl pěkný. Byl to čas užívat dobrých věcí, společně. Díky.
jitka hrabáková
"ekologické zasedání"
12. května po nedělních bohoslužbách jsme jako obvykle s holandskými přáteli poseděli při kávě a sladkostech a pro rozhovor jsme si stanovili aktuální téma: jak se může církev angažovat v péči o příznivé životní prostředí. Za pohotového, poučeného dvojjazyčného moderování Petra Morée se živé diskuse účastnili jak holandští hosté tak spořilovští hostitelé.
Výchozí ideou byl důraz na celistvost stvoření: mezi přírodou a člověkem je rovnocenný vztah, člověk je součástí přírody a má vůči ní svoji odpovědnost. Je na čase, aby se i v církvi vytvořil prostor na podporu výchovy k ekologickému myšlení. Prostřednictvím organizované pracovní skupiny je možno vykonávat tlak na politiky.
Církev v Nizozemí už občasnou spolupráci s ekology zahájila a zabývá se problémem, jak omezit zneužívání přírodních zdrojů. K životnímu prostředí je třeba přistupovat jako dobrý hospodář, je třeba začít u sebe a vědět, kde začíná moje zodpovědnost. Především se doporučuje třídit odpad, organický odpad používat jako hnojivo, odebírat ekologickou elektřinu, byť dražší a třeba i ze vzdálenějších a cizích zdrojů.
U nás by měly ekologické otázky analyzovat místní sbory a například prostřednictvím jednoho člena staršovstva navázat potřebné kontakty a získat informace. Není totiž snadné této problematice porozumět. Z médií se například nedozvíme, že za akcemi proti Temelínu stojí uhelná loby. Některé škodlivé zplodiny z ovzduší sice mizí, ale na dalším znehodnocování životního prostředí se podílí vzrůstající automobilismus. Rodiny, které si už z finančních důvodů nemohou dovolit plynové či elektrické vytápění, vracejí se k uhlí a dříví. Malé rybníky a malé lomy kdysi přírodu obohatily, velké přehrady a velké lomy ji devastují.
Na závěr našeho "ekologického zasedání" byl bratr ing. Burian pověřen aby zformuloval ekologické desatero.
Z.M.
to, co navrhli účastníci besedy:
ekologické desatero
Já jsem Hospodin, Bůh tvůj, který jsem tě vyvedl z komerce, domu služby.
1. Nepoužiješ svého auta nadarmo
2. Nesnaž se předčít svého souseda v plýtvání
3. Šetři vodou, brzy nebude
4. Nepromluvíš křivého svědectví pro výrobu nových věcí.
5. Vem svou tašku, nežádej o novou u pokladny.
6. Neohrožuj plíce svých spoluobčanů kouřením v jejich blízkosti.
7. Cti matku přírodu svou.
8. Dávej přednost bavlněným plenkám před jednorázovými.
9. Místo větrání omez topení.
10. Neházej všechen odpad do stejné popelnice.
Neboť bohatí jsme ne tím, co máme, ale tím, co nemusíme mít.
Otčenáš...
Letnice jsou významné církevní svátky, které se u nás nevyskytují v občanském kalendáři. Připomínáme si seslání Ducha svatého v tajném očekávání, že se situace může opakovat a my prožijeme oživující závan, který z nás vytvoří nové lepší lidi. Může se však stát, že při upřímné modlitbě prožijeme to, co jedna sestra, která poklekala večer co večer a modlila se upřímně jedinou modlitbu, kterou uměla celou odříkat.
Otče náš, jenž jsi na nebesích
"Ano, co je?"
"Nepřerušuj mě, modlím se."
"Ale vždyť jsi mne právě oslovila."
"Já, že jsem s tebou mluvila? Ne, vlastně ne. To se prostě tak modlíme. Otče náš, jenž jsi na nebesích."
"A teď zase, úplně jasně se mnou mluvíš. Co pro tebe mohu udělat?"
Posvěť se jméno tvé.
"Myslíš to vážně?"
"Co mám myslet vážně?"
"Jestli skutečně chceš posvětit moje jméno. Co to pro tebe znamená?"
"To znamená... To znamená.... U všech všudy, vlastně ani nevím, co to znamená. Jak to mám vědět?"
"To jednoduše znamená, že mě chceš ctít, že jsem pro tebe jedinečně důležitý, že moje jméno je ti drahé."
"Aha, tak je to tedy, už tomu rozumím." Přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi.
"To je pěkné, ale děláš pro to taky něco?"
"Aby se stala tvoje vůle? Přirozeně! Každou neděli chodím do kostela"
"Myslím tím něco jiného. Chtěl bych, aby byl tvůj život v pořádku. Aby ses zbavila návyků, kterými jdeš jiným na nervy, abych měl vliv na tvůj život..."
"Co mi vyčítáš?! Co si myslíš o těch skalních věřících, kteří sedí v kostele každou neděli v poslední řadě, na ty se podívej!"
"Promiň! Myslel jsem, že se upřímně modlíš o to, aby přišlo moje království a stala se má vůle. Víš, a to začíná právě u toho, kdo se o to modlí."
"Ano, to se mi vyjasnilo, ale mohla bych se teď domodlit?"
Chléb náš vezdejší dej nám dnes...
"Promiň, že tě zase přerušuji. Až budeš mít chvilku klidu, přemýšlej o tom, o co mě vlastně prosíš. Myslím, že je ti jasné, že nejde o ten chleba, který kupuješ každé ráno u pekaře."
A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům...
"A co Petra?"
"Petra, moje sousedka, hm... už s tím zase začínáš. Víš přece, že se mnou věší v prádelně prádlo. Pak ještě o mně špatně mluví v obchodě. A večer, když přijde manžel z práce, samozřejmě musí se ometat na schodech, aby se na něj mohla usmívat a dělat pěkné oči."
"Ano, vím, vím! Ale co ses vlastně modlila?"
"Já jsem to tak vlastně nemyslela."
"Aspoň pravdivost ti nechybí. Nevadí ti nosit v sobě tolik zahořklosti a odporu?"
"Ano, už jsem z toho nemocná."
"Vidíš a já tě chci uzdravit. Odpusť Petře a já odpustím tobě. Může se stát, že Petra zareaguje směšně. Možná ti přestane hlídat děti. Ale ty sama budeš mít pokoj v srdci."
"Hm, nevím, jestli se překonám."
"Neměj strach, pomůžu ti."
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
"S radostí, přesně to chci udělat. Vystříhej se všech situací, které tě vedou k pokušení."
"Jak to myslíš?"
"Znáš přece svoje slabosti, svou nespolehlivost, pohodlnost, svoje zacházení s penězi, sexem, agresemi a řečmi o druhých. Nedávej těmto pokušením šanci."
"Myslím, že to byl ten nejtěžší Otčenáš, který jsem se kdy modlila. Poprvé ale to má také něco do činění s mým denním životem."
"Dobře, a teď jdeme dál, v klidu se domodli."
Neboť tvé je království i moc i sláva navěky. Amen.
"Víš, co je krásné? Když mne lidé jako ty začnou brát vážně, když se začnou upřímně modlit, naslouchat mi a potom konat moji vůli, pak najednou pocítí, že je jejich život šťastnější a spokojenější."
A na závěr aktuální PROGRAM pravidelných shromáždění
evangnet.cz
