Aktuality sboru ČCE Praha 4 Spořilov - Jižní Město
číslo 1 / ročník VIII / leden - únor 2005

píši úvodník šťastně zalezlý doma. Je 24. února, venku vládne solidní mráz, nasypalo dost sněhu, sáňky, boby, lyže čekají. Jen vystrčte nos a za ním sebe společně s nějakým případným ´sněhuvhodným zařízením´. Bílá pokrývka se neobvykle dlouho drží již druhý týden. Jako by ji nezajímala všechna slova o oteplování.

Já vím, při Vašem čtení už "vše bude asi docela jinak." S omluvou konstatuji, že si to snad dokážete představit a přizpůsobit se.

Co nás ještě bude trápit? Jistě všechno možné. Na mě dotírá únava stavební. Tím, že téměř všichni takovou akci zažíváme poprvé, a přidáme-li ojedinělost takových staveb v celé církvi, je snad trošku možné vysvětlit mnoho našich problémů a jejich nepřehlednost.

Tím spíše vzdávám nanovo hold těm, kteří se drží a pomáhají, jak umějí. Někteří ze své sborové funkce, někteří ze svých schopností , všelijací z ochoty i pro svědomí. A to není klasifikace, protože každý z nás je zpravidla mnohostrannější, nežli víme či tušíme.

Ano, stavba zavazuje i omezuje a vymezuje ostatní. A také může být požíračem energie a ochoty vstupovat do dalších závazků přislíbených sobě i druhým.

A tady jsem u poznámky, kterou chci rozvinout: Mám za to, že nám trvale hrozí až přílišné zredukování toho, pro co stavíme. Jinak řečeno, teď ještě neděláme ani zdaleka to, pro co vlastně stavíme. Přeci nestavíme pro stavbu - abychom se zabavili, abychom měli, co dělat, abychom spotřebovali, co nám obětavci darují. A to je ovšem opravdu problém.

Připomínám si svou studentskou návštěvu ve sboru kdesi v Upper New York State před třiceti pěti lety. Vedle starého ale neošuntělého kostela stála atraktivní hrubá stavba nového komplexu.

Ptám se:
"To je váš kostel?"
"Ano, tam ještě teď máme bohoslužby."
"A to druhé hned vedle?"
"To bude za rok nový kostel,"
"A na co? To je vás tolik, že potřebujete dva?"
"Ne, ale už se nám ten starý nelíbí."
"On vám už nevyhovuje? Nebo je moc malý?"
"Ne, ale chceme hezčí. Tenhle už nás nudí."
"A co s tím starým?"
"Ten zřejmě zbouráme. Nechceme, aby byl někdo hned vedle nás."

Ano, to bylo kdysi v USA. Dnes například ve Skotsku se také staré kostely opouštějí. Není to však z omrzelosti, ale kvůli trvalému úbytku členů. Pak kostely zejí prázdnotou. Jak to bude s námi?

Je zajímavé slyšet optimistickou odpověď. Slýchávám ji občas. Pak chlácholím sám sebe a napjatě hledím do dáli. Kam?

Setkávání členů a přátel sboru se tak jako v předchozím roce odehrávala převážně v prostorách poradny občanského sdružení Společnou cestou, Donovalská 1862, vedle rozestavěného komplexu sborového domu. Vedle toho probíhala další setkání v bytech členů sboru.

Nedělní bohoslužby byly všechny vykonány v prostorách poradny.Vedle pravidelného kázání faráře sboru, Tomáše Bíska, vedli bohoslužby farářka Daniela Rothkegel 3krát, Mgr. Pavel Dušek, jáhen ing Samuel Hejlar dvakrát, synodní senior Joel Ruml, far. Petr Hudec, far. Vladimír Pír 2krát, farářka Anna Pípalová 3krát, bavorský církevní rada Dr. Ulrich Zenker, far. Jiží Zejfart, far. Miloslav Nekvasil, vikář Jan Kupka 3krát, kurátor sboru ord. kaz. Pavel Hejda, farář Tom Forster ze sboru The House of Hope, St. Paul, USA, mládež a děti dvakrát; čtené bohoslužby vykonali Pavel Urbánek a Přemysl Chleboun.

V průběhu roku jsme vděčně přijali za nové členy sboru Jaroslavu Péderovou, Danielu a Josefa Petrášovi, Milana Hejla, Jana Smetanu, Pavla Tučného, Danielu Rothkegel a Jitku Matulovou.

Pravidelné bohoslužby nepravidelně doplňuje pokus o zavedení Nedělní školy současně s bohoslužbami v závislosti na nepravidelné a velmi malé účasti dětí . Doufáme, že v budoucnosti i rodiny s dětmi přijmou nové prostoru za své.

Zemřeli členové sboru Dr. Věra Randýsková, Marie Drapačová, sen. Zdeněk Kubíček, Jan Köhler a Libuše Paulusová. Farář sboru vykonal ukládání urny Dr. Pavla Šimka a Jana Köhlera, při pravidelném shromáždění jsme se rozloučili se sestrou Věrou Randýskovou. Připomínáme si ty, kteří nás opustili a přimlouváme za upokojení z milosti Boží pro pozůstalé.

Biblické hodiny pro děti konané ve všední dny ( mladší v úterý 17.30; starší ve středu 17.30) probíhaly pravidelně za účasti dětí azylantů a vedení Danielou Douckovou a mládeží (Veronika Grollová, Oldřich Fikejs, Petra Potměšilová, Benjamin Hejda, Jakub Martinů) v počtu 4 ař 10 v každé skupině.

Biblické hodiny dospělých pokračují v bytech účastníků na Spořilově v počtu 7 - 12)

Mládež ( 3 - 12) pokračovala ve schůzkách "u Bísků" s pravidelnou účastí jednou měsičně na liturgickém soutředění podle komunity Taizé na "Budějovické". Někteří se aktivně podílejí na práci SOMu ( seniorátní odbor mládeže) a sejití seniátní mládeže, zvl. V Soběhrdech, či Hvozdnici aj. Pravidelná jsou také několikrát v roce pozvání do některých sborů seniorátu, včetně našeho.

Probíhá také příprava konfirmandů (5) s očekáváním, že konfirmace proběhne tento rok o svatodušních svátcích.

Jednou za měsíc se také schází "střední generace" (11) v bytech účastníků, jak na Jižním Městě, tak také v Průhonicích ( Burianovi) a Kolovratech (Douckovi).

Pro pracovníky poradny a azylu, případně veřejnost, byla určena nepravidelná setkání a rozhovory o víře ve čtvrtek od 17 hod (4).

Již tradiční pobyt všech generací sboru v Čími u Hejzlarů proběhl 11. - 13. června (30).

Dlouhodobě vyjímečnou událostí byla po dobu školního roku praktikantská činnost absolventky bohosloví z Hamburku v Německu sestry Birgit Kemme v našem sboru. Účastnila se podle možností našich bohoslužeb a rozmanitým způsobem vypomáhala při sborových akcích i v občanské poradně a azylu.

Po zahájení školního roku byla pak vystřídána od října absolventem ETF vikářem Janem Kupkou.

Staršovstvo se scházelo pravidelně ve čtvrtek v 19 hodin v občanské poradně. Program je zcela pravidelně věnován také pokračující stavbě sborového domu. Zprávy o stavbě, sepsané kurátorem sboru, a zpráva "Návštěvy na stavbě", sepsané farářem sboru vyšly v časopise Kalich (4/2004) a jsou přiloženy zvlášť.

Stavba výdaje do r. 2003 12 428 839

Stavba celkem do konce 2004 22 011 376

Provozní náklady 87 382

V neděli 20. února jste v ohláškách slyšeli informaci o celocírkevní sbírce na jihovýchodní Asii, kterou synodní rada HEKSu. Z dopisu synodní rady vyjímáme:

HEKS (Hilfswerk der Evangelischen Kirchen in der Schweiz - Pomocné dílo evangelických církví ve Švýcarsku) je osvědčeným a spolehlivým dílem, které má důvěru v zahraničí, protože dbá na to, aby poskytovaná pomoc byla dlouhodobě smysluplná a pod stálou kontrolou. Protože HEKS spolupracuje s veřejnými zahraničními organizacemi, zvláště s organizací Glückskette (Řetěz štěstí), má možnost získat 80% prostředků z veřejných sbírek, pokud už sám má zajištěno 20% finančních prostředků. To znamená, že když HEKS od nás dostává nyní vybranou částku 2 347 688,50 Kč, bude z toho cca 11 740 000 Kč, kterými může HEKS i naším jménem pomáhat. Curyšská ústředna HEKSu má důvěryhodné spolupracovníky v zemích, kde podporuje nejen evangelické sbory, ale i vzdělávání a sociální a zdravotnické projekty.

V Indii spolupracuje HEKS po léta se svým partnerem CASA (Church Auxiliary for Social Action), tamním pomocným dílem 24 evangelických a pravoslavných církví. Na druhé straně naleznete krátké zprávy HEKSu z oblastí, v nichž tato organizace pomáhá.

Krátká zpráva pro přispěvatele sbírek:

HEKS - nouzová pomoc po podmořském zemětřesení v Asii

HEKS je partnerem Glückskette a v současnosti se angažuje příspěvkem 500 000 CHF v postižených oblastech. V roce 1977 se při ničivé katastrofě v Indii osvědčilo postavení protismršťových ochranných staveb, které mohly být i nyní rychle použity pro ubytování, stravování i ošetřování postižených. Pomoc je soustředěna na jihoindický členský stát Tamil Nadu (velikosti dvojnásobku České republiky s 50 mil. obyvatel a s hlavním městem Madras). V pobřežní oblasti jižně od Madrasu (mezi Cuddalore a Kodikkarei) je 4 500 rodin, především žen a dětí, v největší nouzi.

Hodnoty: Rybářské sítě jsou dražší než čluny

Rybáři regionu Cuddalore v indickém členském státě Tamil Nadu, kam HEKS poskytuje svou pomoc, už odedávna spolupracují: už po generace je vžito, že každých pět rybářských rodin spolu vlastní jeden člun a jednu síť. Katastrofální povodeň nyní způsobila, že desetitisíce rodin přišly o své pracovní nástroje, které potřebují ke každodennímu přežití. Jedno rybářské vybavení, spočívající v jednom člunu, jednom vyjímatelném motoru a jedné síti, stojí 3 000 CHF (přičemž sama síť má hodnotu 1 600 CHF). Jinými slovy: dar 3 000 CHF pomůže pěti jihoindickým rybářským rodinám znovu založit existenci.

Trvalý stav: Ochranné stavby se vyplatí

Už několik hodin po katastrofě 26. prosince mohli spolupracovníci indického HEKS-partnera CASA rozdávat postiženým teplá jídla. Výdej jídla se děje ve stavbách, chráněných proti tajfunu, které byly postaveny po ničivé katastrofě roku 1977 s podporou HEKSu a řetězce spřátelených organizací. Tyto stavby teď poskytly stovkám obětí povodňové vlny první střechu nad hlavou. Střednědobě se plánuje obnova zničených domů a základna existence. K tomu bude postiženým poskytnut stavební materiál: rybáři a zemědělci dostanou čluny a osivo, aby opět mohli začít hospodařit. Také se plánuje výstavba dalších staveb, chráněných před tajfuny. Organizace CASA je specializována na pomoc při katastrofách a už po desetiletí spolupracuje s HEKSem.

Hodno zapamatování: předávání tradice zachránilo životy

Většina obyvatel rybářské vesnice Keelmanakudi v indickém členském státě Tamil Nadu přežili povodňovou katastrofu, protože si vzali k srdci varování předchůdců: "Už naši dědové a babičky se učili, že když moře na dlouho a tak daleko ustoupí, jak se to stalo před tou obrovskou vlnou, hrozí velké nebezpečí", vyprávěl jeden starší přeživší v týmu pomoci CASA, kterou HEKS podporuje. "Právě když se v neděli to neštěstí stalo, prostě jsme uprchli do vnitrozemí." Jen ti obyvatelé, kteří chtěli využít ohromnou vlnu odlivu, aby posbírali ryby na pláži, povodeň nepřežili.

V září 2004 náš sbor navštívili tři členové evangelického reformovaného sboru Nidwalden ve Švýcarsku. Rozhodli se najít v oblasti východní Evropy spřátelený sbor. Tajemník HEKSu, bratr Andreas Hess, jim doporučil Prahu - Spořilov/Jižní Město s tím, že bychom mohli shledat leccos společného.

Farář Jaques Dal Molin a dvě členky sboru, Dora Zweifel a Erika Zbinden, s námi měli rozhovor v sobotu a také po bohoslužbách v neděli. Zkoumali, jestli bychom s nimi mohli navázat sborové přátelství. Byli jsme, myslím, trochu rezervovaní, protože jsme měli ze závazku obavu. Důvodem je samozřejmě stavba, ale také již mnohaleté přátelství se sborem holandské reformované církve v Rijswijku.

O své cestě všichni tři podali ve svém sboru zprávu. Vyjímáme: "... Shledali jsme, že stavba kostela mnohé členy sboru zatěžuje natolik, že musíme trpělivě hledat možnosti společné cesty. Doufáme však, že se budeme poznávat, shledávat společná témata k rozhovoru a pocítíme tak, co to znamená být součástí světové církve. Pokusme se o občasná společná biblická témata a přímluvné modlitby a písně. Další nedílnou součástí jsou osobní setkávání a vzájemné pohostinství ..."

Nidwaldenští myslí své přátelství vážně a pozvali čtyři členy našeho sboru (Petry Hejdová a Potměšilová, Daniela a Tomáš Bískovi) do města Stans, centra kantonu a sboru, na 4. až 8. března. V neděli 6. března, se po bohoslužbách bude hovořit o sborech v Niedwalden a Praze.

Své pohostinství můžeme niedwaldenským nabídnout při jejich návštěvě, kterou plánují společně s HEKSem na začátku října 2005.