Křest
Křest
Se slovem křest pojí lidé mnoho různých představ. „Křtí“ se nové lodě a nové hudební nahrávky, nové knihy a mnoho jiných věcí.
Řada lidí spojuje křest s tím, že malý človíček musí dostat nějaké jméno. Někteří vidí ve křtu magický akt.
Křesťanský křest je ale výrazem víry člověka v Boha. Člověk, který uvěří zvěsti evangelia a rozhodne se spojit
svůj život s Ježíše Kristem a s křesťanským sborem, touží veřejně vyznat svoji víru a přijmout utvrzující znamení,
že patří do církve – Kristova těla. To se děje při svátosti křtu.
Nejstarší formou křtu proto byl křest dospělých, kteří uvěřili a vyznali svoji víru.
Vyznávali svoji víru v Boha Otce a Stvořitele světa. Vyznávali svoji víru v Ježíše Krista jako Pána a Spasitele,
v moc jeho oběti a jeho vzkříšení. Vyznávali, že se odříkají starého pohledu na svět a život a zavazují se
k novému životu následování Ježíše Krista. Vyznávali, že se odříkají ďábla a jeho moci a vlivu ve svém životě.
Vyznávali, že očekávají příchod Božího království a chtějí být naplněni mocí Ducha svatého.
Už od počátku ale křesťanská církev křtila také děti. Byla přesvědčena, že i křest dětí má své oprávnění,
i když u dětí – zvláště nejmenších – není možno mluvit o víře. Křtem dětí církev vyznávala a vyznává,
že Boží láska a milost je svobodná a nadřazená i naší víře. Bůh miluje i ty, kteří ještě nejsou schopni
a způsobilí to pochopit a vyznat. Malé dítě, které přišlo na svět, ještě nic nedokázalo, nic si nezasloužilo.
Ale i toto dítě má Pán Bůh rád. Křest nemluvněte je proto ujištěním o Boží věrnosti a lásce, které může být
rodičům i dětem velikou posilou v jejich životě.
Křest je ujištěním o tom, že nám Bůh odpouští a dává nám věčný život. Všichni potřebujeme Boží odpuštění.
I malé děti přicházejí na svět poznamenané hříchem. Přinášejí si sklon a náchylnost ke zlému. Křest je ujištěním, že Bůh hřích odpouští.
Při křtu proto používáme vodu, která symbolizuje jednak umytí a jednak utopení.
Jako voda umývá z člověka špínu, tak z nás krev Kristovy oběti, symbolizovaná vodou křtu, smívá náš hřích.
Jako se člověk může ve vodě utopit, tak má s Kristem ve křtu zemřít hříšnému způsobu života a spolu
s Kristem vstát k životu novému. První křesťané proto křtili ponořením do vody, aby tuto skutečnost vyjádřili.
Při křtu se ovšem musíme vyvarovat jakýchkoli magických nebo automatických představ.
Křest sám z člověka křesťana neudělá. Velmi záleží na tom, aby ti, kteří o křest žádají, to dělali z víry.
Křest bez víry je rouhání, které znevažuje Kristovo dílo. Křesťana dělá z člověka teprve to, když se stane
učedníkem Ježíše Krista a přihlásí se k tomu svým veřejným vyznáním - jehož je křest znamením.
Křesťané vedou rozhovor o tom, zda je vhodnější křest dětí nebo dospělých. Některé církve děti nekřtí, protože
při tom chybí osobní vyznání víry křtěného. V Novém zákoně se o křtu dětí sice nemluví přímo, ale lze předpokládat,
že spolu s rodiči byly pokřtěny i jejich děti. V Českobratrské církvi evangelické je křest dětí i dospělých
rovnocenný. Křest malých dětí zdůrazňuje nezaslouženou Boží milost, která je předpokladem naší víry a předchází jí,
křest dospělých podtrhuje důležitost našeho osobního a svobodného rozhodnutí pro Krista a veřejného vyznání víry.
Ke křtu nemluvněte proto patří vedle vyznání víry rodičů a kmotrů také jasný slib a závazek, že budou své dítě s vírou
v Ježíše Krista seznamovat a vést je k ní – slovy i příkladem vlastního života. Nejlépe plní křestní slib ten, kdo dá
svůj život a své srdce Ježíši Kristu jako jeho následovník. Křest je veliký dar, ale také úkol a poslání.
V případě, že se rodiče rozhodnou křest svého dítěte odložit do chvíle, kdy bude samo moci vyznat svoji víru,
je dobré přinést dítě k tzv. požehnání. Při tomto požehnání, které se stejně jako křest koná při nedělních bohoslužbách,
vyjadřujeme svoji vděčnost za život dítěte, děti se stávají členy sboru a rodiče se zavazují vést je k vlastnímu rozhodnutí pro křest.
Ti, kdo byli pokřtěni jako děti na základě vyznání víry a slibu svých rodičů, jsou v rodině i církvi vedeni k tomu,
aby se ke svému křtu osobně a veřejně přiznali, až budou dospělí. Příležitostí k takovému vyznání je konfirmace
(slavnost utvrzení víry), která se koná obvykle ve věku kolem patnácti let či později. Ke svému křtu se člověk může přiznat
i v dospělosti, třeba při slavnosti obnovy křestního slibu.
Přiznáním ke křtu je rovněž každodenní život podle evangelia a účast na životě církve. Povzbuzení a posilu pro tuto cestu
dostává člověk při Večeři Páně. Křest se koná jenom jednou, poprvé a navždy, neopakuje se, člověk se k němu jen opětovně přiznává.
Večeře Páně, druhá svátost v naší církvi, je opakujícím se ujištěním o Boží lásce. Kdo byl pokřtěn, je zván, aby svůj křest
obnovoval a potvrzoval při přijímání chleba a vína u Kristova stolu.
Podmínkou křtu dítěte je, aby alespoň jeden z rodičů byl členem naší církve. Pokud není, ale byl pokřtěn
v jiné církvi, může o členství ve sboru požádat. Pokud není ani jeden z rodičů pokřtěný, je křest dítěte možný
za předpokladu, že nejméně jeden z rodičů se sám rozhodne nechat se pokřtít.
Křtu předchází křestní příprava, tzv. katecheze, která vysvětluje nejenom smysl a význam samotného křtu,
ale připomíná celé poselství evangelia a základní obsah křesťanské víry. V případě křtu malého dítěte se křestní
přípravy účastní rodiče i kmotři. Křestní příprava zahrnuje několik společných setkání s rozhovorem o víře rodičů
a kmotrů. Ti se tak mohou nově zamyslet nad obsahem víry a při křtu svého dítěte obnovit i svůj vlastní křestní slib.
V případě křtu dospělého trvá křestní příprava přibližně rok a probíhá formou pravidelných každotýdenních osobních
rozhovorů i společných setkání s dalšími uchazeči o křest.
Kmotry, svědky křtu, mohou být křesťané, kteří jsou sami pokřtěni a účastní se aktivně života v některém křesťanském sboru.
Kmotři spolu s rodiči provázejí křtěnce a jsou připraveni být pro něho lidskou i duchovní oporou a podporou.
Obvykle bývají dva, muž a žena.
Při křtu také prosíme o naplnění křtěného Duchem svatým, Boží silou a mocí. Děje se tak při žehnajícím vzkládání rukou
a pomazání olejem. Duch svatý, Boží moc a síla, nás otevírá evangeliu, probouzí a posiluje naši víru.
Protože ke křtu patří veřejné vyznání víry a přímluva za křtěnce, a protože křtem je člověk přijímán za člena sboru,
koná se křest při nedělních bohoslužbách.
Křest ve jméno Boha Otce a Syna a Ducha svatého pojí v jedno všechny křesťany, kteří tak plní úkol,
daný samotným Ježíšem Kristem: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte
mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna a Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.
A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku. (Matouš 28,18-20).
|